Příběh
prince Gendžiho se skládá ze čyřiapadesáti kapitol, je to vlastně
rodová sága pokrývající časové rozpětí více než sedmdesáti let. V
japonské literárně-vědní tradici se dílo člení zpravidla na tři části.
První část začíná kapitolou Dáma z Pavloniové komnaty (Kiricubo) a končí kapitolou Pupence vistárií (Fudži no uraba), v češtině jde o 1. a 2. díl. Druhá část začíná kapitolou Jarní byliny I. (Wakana džó) a končí kapitolou Odchod do nadoblačné říše (Kumogakure) a v češtině je to 3. díl. Třetí část, zahrnující takzvaných deset kapitol z Udži (Udži džúdžó) začíná kapitolou Nió, Provoněný princ přednosta (Nió no mija) a končí kapitolou Bludný most snů (Jume no ukihaši) a v českém překladu je obsahem 4. dílu.
Námět a postup vyprávění není jednotný a homogenní. Jeho obsah se však prohlubuje a rozvíjí s vývojem světa příběhu.
Hirošige a Kunisada: Gendži ve vyhnanství v zátoce Suma (1853)
Hlavní osu díla tvoří série příběhů, které kopírují osudy dvorského milovníka Ariwara no Narihiry. Klasická předloha, dílko Příběhy z Ise (Ise monogatari), je tzv. uta monogatari,
tedy série příběhů dodatečně vysvětlujících vznik slavných básní. V
díle paní Murasaki Šikibu však nacházíme vyvážení hodnoty prozaické
zápletky s hodnotou původní poezie odrážející individuální povahu
postav, jimž je připisována.
Příběh prince Gendžiho se
stal výzvou pro celé generace budoucích tvůrců. Opravdu platí slova
druhé kapitoly, kterou dílo snad kdysi začínalo, že nesčetné generace
si budou vypravovat o podivném jednání pana Gendžiho, který však prý ve
skutečnosti nebyl tak povrchní jako jedna z jeho nedochovaných
literárních předloh, přelétavý nižší generál z Katana, a budou přísně
vážit jak jeho neopomenutelné schopnosti, tak i jeho problematické činy.
