Hřích a trest

Princ Hikaru je synem císaře a nízce postavené dvorní dámy, paní Pavlonie (Kiricubo no kói). Jeho matka umírá uštvána žárlivostí matky korunního prince paní Kókiden a ostatních dam. Aby císař svého nadaného levobočka ochránil, převede jej z císařského rodu do rodu Minamoto (Gendži) a ožení jej s paní Cesmínou (Aoi no ue), dcerou mocného ministra po levici. Mladičký sirotek však není s touto křehkou dívkou, tak nepodobnou jeho odvážné matce, nikterak spokojen a dál hledá ideální ženu. Nějaký čas je přitahován k dámě podstatně starší, k vášnivé paní ze Šesté ulice (Rokudžó no mijasudokoro). Jindy se zas zajímá se o prostou dívku z měšťanského stavu, paní Svlačce s večerní tváří (Júgao), ale ta za podivných okolností umírá. Jako by ho duch žárlivé paní ze Šesté ulice sledoval na každém kroku... Později paní ze Šesté ulice dokonce vyvolá nehodu, při níž umírá Gendžiho žena, Cesmína, která je matkou Gendžiho jediného nesporného syna, pana Júgiriho.

Gendžiho hledání je nekonečnou řadou vášnivých prohřešků a posléze vrcholí proviněním vůči vlastnímu otci. Tato partie dává zároveň čtenáři poznat několik hrdých ženských postav, které výrazně vybočují z tradiční představy křehké dívky jako poddajného kvítku japonského hvozdíčku (jamato nadešiko). Náhoda, výprava za léčitelem do hor, seznámí mladého Gendžiho s děvčátkem mnohem mladším než on, které mu však připomíná jeho matku. Je to jeho budoucí, druhá a vroucně milovaná choť, paní Fialka (Murasaki no ue), s níž se autorka snad opravdu částečně identifikuje. Nejtragičtějším momentem tohoto období je však láska k paní Vístárii (Fudžicubo), která díky propleteným příbuzenským vztahům připomíná mladému Gendžimu jeho matku ještě více. Ve skutečnosti je však dámou jeho otce. Z tohoto vztahu se pak narodí syn, budoucí císař Reizei, o jehož pravém původu nemá současný císař potuchy.

Láska k otcově dámě je v příběhu potrestána hned dvakrát. První trest, malý a zjevný, přichází s nástupem císaře Suzakua, někdejšího korunního prince, který byl Gendžiho sokem. Tento trest je před světem prezentován jako postih za lásku k dceři mocného ministra po pravici, paní Toužící po zamlžené luně Oborozukijo (tedy po lásce bez cizích zásahů). Za tento vztah je pan Gendži poslán do vyhnanství v poloopuštěné zátoce Suma mezi dnešní Ósakou a Kóbem. Jedinou úlevou ve vyhnanství je mu seznámení s paní z Akaši, dcerou asketického jáhna, který býval viceguvernérem kterési provincie. Snem, pro nějž jáhen vede nynější svatý život, je provdat dceru za vysokého, urozeného šlechtice v císařském městě.

Z vyhnanství je Gendži osvobozen až v druhé části díla, poté co se jeho starý sok, císař Suzaku, podivně roznemůže (jeho oči opuchnou a počnou krvácet) a na trůn nastoupí Gendžiho utajený syn Reizei, kterému jistý mnich právě prozradil tajemství jeho skutečného původu. Pan Gendži je užaslým synem ihned povolán zpět do císařského města a císař mu dokonce umožní nástup do formální pozice odstoupivšího císaře. Hrdina se tak náhle vrací ke své milované paní Fialce, ale dodrží i slib daný paní z Akaši a zajistí jí i její dceři nejvyšší dvorská místa. Nezapomene se postarat ani o zchudlou a nepohlednou, ale ušlechtilou princeznu S nosem jako květ k utržení Suecumubanu, která upřímně uvěřila Gendžiho slibu a čekala na jeho návrat. Suecumubana je symbolem vnitřní krásy, kterou nikdy neobjeví ti z nás, jimž oči osleply.

Gendži však již žije v jiném světě a jeho srdce ovládá ješitnost a ona pýcha, jež předchází pád. Patří mu honosný palác na Šesté ulici (Rokudžóin) obklopený po čtyřech světových stranách zahradami různých ročních období a také čtyřem dámám Gendžiho srdce jsou přidělena odpovídající křídla této stavby. Náhlá dostupnost a samozřejmost nepřeberného štěstí promění mladého hloubavého šlechtice záhy v předčasného starce, veskrze povrchního a nedůtklivého.

A právě zde, na vrcholu slávy, se zatajené provinění vrací v nové, strašné podobě. Gendži se z této osudové rány nikdy plně nevzpamatuje. Zpětné přijetí Gendžiho do císařského rodu bylo totiž spojeno s výsadou mít téměř oficiálně vedlejší manželku (interpretace tehdejších zákonů je v tomto smyslu poněkud nejasná), ale právě tato výsada, tak svůdná pro jiné, se princi stává osudnou. Mnich excísař Suzaku, který kdysi poslal Gendžiho do vyhnanství, se s princem formálně smířil, ale za to jej žádá, aby se postaral o jeho dceru, Třetí princeznu (San no mija) a učinil z ní svou hlavní ženu. A to přesto, že Gendži dál vášnivě miluje svou choť, paní Fialku (Murasaki no ue). Nelze však popřít, že sňatek s dcerou excísaře, i když se po lidské stránce ani zdaleka nevyrovnala jeho Fialce (paní Murasaki), nebyl jen výrazem smíření a poslušnosti vůči excísaři, ale dalším činem, který lahodil Gendžiho ješitnosti a pýše.

Jednoduchá a dětinská Třetí princezna upoutá díky prapodivné a neštastné příhodě s kočkou, která pozvedla závěsy jejích komnat, pozornost velitele palácových bran Duba (Kašiwagiho). Ten se vzápětí do této poněkud zanedbávané hlavní ženy Gendžiho lehkomyslně zamiluje a svede ji. Kašiwagi zplodí s Třetí princeznou syna, Vonného prince (Kaorua), který je na rozdíl od císaře Reizeie naopak předstíraným, nikoli však skutečným synem Gendžiho. Tato šokujicí událost, totiž to, že Gendži, který vlastně „nasadil parohy“ vlastnímu otci, je nyní podveden svým podřízeným, svědčí o tom, že Gendžiho přelétavé počínání není pro autorku díla jakousi běžnou praxí na mnohoženském heianském dvoře. Je to počínání, za něž i ten nejurozenější milovník musí nést následky.

Tajemství Kaoruova početí způsobí predevším to, že se svůdce utrápí k smrti a matka jeho dítěte se zřekne světského života a stane se mniškou. I sám Gendži, který se na pohled tváří, jako by byl nad podobné problémy povznesen, stále více propadá zádumčivosti. Jeho vztah k nejmilejší ženě je nyní také narušen, prapodivná atmosféra zoufalství a beznaděje, provázená navíc stínem žárlivosti paní ze Šesté ulice, sahající až za hrob, přivolá chorobu a smrt i na paní Fialku. Gendži je vnitřně trýzněn vlastním svědomím. Před světem se sice se svým osudem důstojně vyrovnává, ale o necelý rok později, po smrti paní Fialky, v jisté pasáži bez textu, naznačené pouze výmluvným názvem Kumogakure („Úkryt v oblacích“ nebo též „Odchod do nadoblačné říše“), umírá i on.

Zpět na hlavní stránku Příběhu prince Gendžiho