Radosti a trápení lásky

Báseň paní Ótomo no Sakanoue:

1450, VIII

Když jaro nad naším krajem
rozestře mlhavý závoj, i mé srdce
se zahalí něžným pocitem lásky.

2278, X
Po dlouhých dnech toužení
má láska konečně rozkvetla jako
ohnivé květy plamínků v panské zahradě.

Milenci

60, I
Našla snad má milá
provždy útulek
na hoře Nabari,
jež skrývá svou tvář
jak milenka po noci lásky?

819, V
Ach, kolik je na světě
trápení z lásky!
nebylo by mi lépe,
kdybych byl květem slivoně?

1378, VII
Má láska si nedá říct –
přelezu asi ohrádku
kolem svatyně Mimoro
již zdobí stuhy z pápěří moruše.

1500, VIII
Láska, již nesmím vyjevit,
je smutná jako kvíteček lilie,
jenž se skrývá pod zelení na letní louce!

Báseň ze sbírky Kakinomoto no Hitomara:

1896, X
Když přijde jaro
a větve smuteční vrby
se skloní k zemi,
i mé srdce tíží láska k mé milé!

1903, X
Moje láska je jak květ
bílé střemchy, jež rozkvetla
hluboko, hluboko v horách
a nikdo o ní neví.

Utamaro: Umegawa a Čúbei
Utamaro: Umegawa a Čúbei

2129, X
Mlhavým oparem za svítání
nese se volání divokých husí –
vyřídí milé, že se trápím láskou?

2247, X
Jak klasy rýže, jež se na podzim
sklánějí k zemi, hroutím se i já
pod tíhou lásky, ale ty nedbáš.

2366, XI
Jako do čistého zrcadla
chtěl jsem ti hledět do očí,
ale tys naši lásku odhodila
jak přetrženou šňůru perel!

2367, XI
Láska si se mnou pohrává
jak vlny na širém moři –
ty si jedeš v pevném korábu
a o trosečníka ani trochu nedbáš!

2386, XI
Statečný muž by měl umět
slézat třeba ostrá skaliska,
a ne věčně litovat marné lásky!

Harunobu: Milenci s deštníkem ve sněhové bouři
Harunobu: Milenci s deštníkem ve sněhové bouři

2374, XI
Léta zbytečně ubíhají… 
Když budu nadále marně milovat,
můj život se nikdy nenaplní.   

2375, XI
Vy lidé, co se narodíte po mně,
kéž bych vás nemusel potkat
na té strastiplné cestě lásky!

3365, XIV
I ty skalnaté útesy Migoši
v Kamakuře se občas udrolí,
mé srdce však zůstane pevné a nezradí!

3466, XIV
Když nás přemůže touha
a budeme spolu spát,
začnou se šířit pomluvy, když ne,
rozbolí nás nadlouho srdce!

3491, XIV
Když uřízneš vrbu,
pařez se znovu zazelená,
když člověk umře na lásku,
už neobživne – co si mám počít?

zahrada vily Kacura

Zpět na hlavní stránku Manjóšú