Tanabata, svátek setkání hvězdných milenců

Každý rok 7. července se k sobě na obloze přiblíží dvě hvězdy, Altair a Vega, kterým v Japonsku říkají Pasáček a Přadlenka. Příběh o hvězdných milencích, kteří se smějí setkat jen jednou za rok vznikl původně v Číně, ale stal se jednou z nejpopulárnějších legend a oblíbeným poetickým námětem v Japonsku. V původním příběhu se pozemský pasáček setká s Nebeskou přadlenou, jež tká oblaka, zamiluje se do ní a vezme si ji za ženu. Bohyně nebes však jejich sňatku nepřeje a povolá přadlenku zpět na nebesa. Manželovi se nesmírně stýská, takže se za ní vypraví, ale bohyně svou jehlicí vyškrábe na nebi Nebeskou řeku (Mléčnou dráhu). Ta bude nešťastné milence dělit celý rok, sejít se smějí jen jednou do roka - sedmého dne sedmého měsíce podle lunárního kalendáře.

Svátek Tanabata v Edu

Báseň Ótomo no Jakamočiho:

3900, XVII
Měsíčná noc je jasná
jak čisté zrcadlo a přadlenka
už asi nasedá do loďky -
k nebi stoupá vodní tříšť.

Básně Jamanoue no Okury:

1520, VIII
Od časů, kdy se odpoutalo
Nebe od Země, čekal na březích
Nebeské řeky Pasáček na svou Přadlenku.
Jejich srdce neznala chvíli klidu,
ani na okamžik neustalo jejich trápení.
Modré vlny, jež se vzdouvají na řece,
rozdělily jejich toužící srdce
a bílá oblaka nestačila vysušit jim slzy.
Musíme navěky vzdychat a trápit se touhou?

1518, VIII
Stojím na jednom břehu Nebeské řeky
a s láskou na tebe myslím –
rozvážu obi a budu dychtivě čekat!

1524, VIII
Poklidně plyne Nebeská
řeka a přesto se bojím,
že ani na blízké mělčině
neuhlídám svůj člun!

1527, VIII
Pasáček už spustil loďku
a vyjel za milou –
vesla čeří vodu Nebeské řeky
a stoupají od nich mlhy.

1526
Ta chvíle spolu byla jak
záblesk klenotu v temnotách,
a pak hned rozchod –
máme se zase trápit celý rok?



Zpět na hlavní stránku Manjóšú