Obalka  Japonština (Dita Nymburská, Denisa Vostrá, Mami Sawatari) - textová ukázka ze svazku Japonština - písmo

ISBN 978-80-7335-074-1, vydalo nakladatelství LEDA v roce 2007.

(K dispozici je i rozsáhlejší pdf ukázka z tohoto svazku.)



Úvodem

Japonština se od indoevropských jazyků výrazně odlišuje nejen svou gramatickou strukturou, ale má i hodně složitý systém písma  používá souběžně dvě japonské abecedy (hiraganu a katakanu) a znakové písmo přejaté z Číny (kandži). 
Čínské znaky se k zápisu japonštiny začaly používat přibližně v 8. století, vzhledem k naprosté odlišnosti obou jazyků však byly samy o sobě nedostačující (v japonštině bylo třeba zaznamenávat například i koncovky přídavných jmen a sloves). Od 8. století se vyvíjely zjednodušováním některých čínských znaků písmena slabičné abecedy. Podle tradice byla hiragana vytvořena pro ženy žijící u císařského dvora, které ji v období rozkvětu japonské svébytné kultury (v tzv. době  Heian) používaly k psaní básní, deníků, soukromé korespondence i původních literárních děl. Dnes se tato abeceda používá k psaní gramatických koncovek, partikulí a některých slov.

Katakanu údajně vytvořili mniši jako pomůcku při čtení súter, jednotlivé grafémy sloužily k naznačení japonského čtení čínských textů. V dnešní době se katakanou zapisují zejména slova přejatá z cizích jazyků, přepisují se jí cizí jména, názvy obchodních značek a někdy se jí užívá i ke zvýraznění určitých slov či částí textu.

Kandži neboli čínské znaky se používají k zápisu velké části podstatných jmen a kořenů přídavných jmen a sloves, k nimž se hiraganou připisují koncovky. Japonské děti si během prvních devíti let povinné školní docházky osvojí zhruba 2000 povinných znaků, které jim umožní přečíst si například běžný denní tisk, další znaky se později studenti učí s ohledem na obor, jemuž se věnují. Celkový počet znaků je přitom velmi vysoký, nejběžnější znakové slovníky jich uvádějí pět až sedm tisíc.
Naše učebnice písma obsahuje obě abecedy, které jsou probrány již v první lekci, a 257 znaků rozdělených do zbylých 19 lekcí. U každého znaku jsou uvedeny příklady slov, v nichž se daný znak objevuje v kombinaci s dalšími znaky; v těchto složeninách jsou pro přehlednost uváděny i další znaky, které v učebnici nejsou probírány samostatně.

Vzhledem ke kombinaci japonštiny a češtiny je zde používán vodorovný zápis zleva doprava, který se často objevuje zejména v odborných textech. Běžné japonské texty (např. beletrie, novinové články apod.) jsou však obvykle psány shora dolů, přičemž sloupce se řadí zprava doleva.

Uspořádání lekcí

První lekce je věnována oběma japonským slabičným abecedám, hiraganě a katakaně. Vzhledem k tomu, že při studiu japonského písma je velmi důležité zvládnutí přesného postupu psaní jednotlivých tahů, je v učebnici uváděn také rozpis tahů slabičných grafémů i znaků, kterému je třeba věnovat mimořádnou pozornost. Pro abecedy i pro čínské znaky platí, že tahy se vedou zpravidla shora dolů a zleva doprava, stejné směry se obvykle dodržují i v posloupnosti zapisování jednotlivých tahů. V 1. lekci se studenti seznámí nejenom s jednotlivými slabikami obou abeced, ale také se způsobem zápisu dlouhých slabik, složených slabik (tzv. spřežek), zdvojených souhlásek a interpunkce. Součástí 1. lekce je také několik cvičení. Klíč ke všem cvičením je obsažen v dílu Slovníčky a klíč.

Od druhé lekce jsou probírány čínské znaky (kandži). U každého probíraného znaku je uveden rozpis jednotlivých tahů a všechna používaná japonská a sinojaponská čtení, kterých může být i několik. Japonská čtení, která vycházejí z původního japonského lexika, jsou psána hiraganou, zatímco sinojaponská čtení, která vznikla na základě čínské výslovnosti, jsou psána katakanou. U některých znaků je uvedeno pouze jedno z těchto čtení, neboť druhé buď zaniklo, anebo neexistuje, případně se vyskytuje jen velmi výjimečně.

Za každým znakem jsou uváděna slovíčka, v nichž se daný znak vyskytuje buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými znaky, doplněná čtením a překladem. Čtení těchto slov je zapisováno hiraganou, tečky v zápisech oddělují čtení jednotlivých znaků složenin i slabiky připisované hiraganou. (Tečky jsou pomůckou, v zápisu japonštiny se nevyskytují.)

U každého znaku jsou uváděny číselné odkazy, které umožní znak rychle najít v nejpoužívanějších znakových slovnících a příručkách určených pro cizince, v nichž jsou znaky řazeny různým způsobem. Pro snazší orientaci v Japonsko-českém studijním znakovém slovníku Davida Labuse a Jana Sýkory, kde znaky nejsou číslovány, je u každého znaku v učebnici uvedeno i číslo tzv. radikálu (jednoho z 214 prvků obsažených ve znacích, podle nichž jsou slovníky často řazeny; pokud existuje více variant zařazení znaku, jsou zde uvedeny i další radikály, pod něž bývá znak nejčastěji zařazen) a počet tahů, jimiž se znak zapisuje.

V každé lekci jsou probrané znaky  procvičovány ve třech cvičeních. První cvičení prověřuje pasivní a druhé aktivní znalost znaků. V těchto dvou cvičeních se objevují znaky a složeniny probrané nejen v dané lekci, ale i v lekcích předchozích; složeniny se zde objevují ve většině případů jen takové, u nichž už byly probrány všechny znaky. Třetí cvičení testuje znalost složenin dané lekce, vyžaduje však doplnění probíraných znaků i do takových složenin, v nichž ještě nebyly probrány všechny znaky.

Znaky probrané v lekcích jsou zařazovány i do textu vlastní učebnice. V té je používána kombinace čínských znaků a slabičných abeced, kterou běžně uplatňují japonské učebnice pro základní školy: v jednotlivých složeninách se tak objevují jen probrané znaky opatřené zpočátku tzv. furiganou (čtení zapsané v hiraganě nad znakem), neprobrané znaky jsou přepisovány hiraganou. Tento způsob zápisu se používá výhradně při výuce znaků, v běžných textech se takováto kombinace nevyskytuje.

Odkazy na knihy:

Nelson Nelson, A. N. The modern reader's Japanese-English character dictionary. Tokyo: Charles E. Tuttle Company
New Nelson  Haig, J. H. The new Nelson Japanese-English character dictionary: Based on the Classic Edition by Andrew N. Nelson. Charles E. Tuttle Company.
Halpern  Halpern, J. New Japanese-English character dictionary. Kenkyusha.
S&H  Spahn, M.; Hadamitzky, W. The kanji dictionary. Charles E. Tuttle Company.
Sakade  Sakade, F. A guide to reading and writing Japanese. Charles E. Tuttle Company.
Henshall Tójó  Henshall, K. G. A Guide to Remembering Japanese Characters. Charles E. Tuttle Company.

Vysvětlivky ke značkám:

n  nepravidelné čtení
p  příjmení
mj  mužské vlastní jméno
žj  ženské vlastní jméno
m  místní jméno


zpět na stránku učebnice Japonština autorek Nymburská, Vostrá a Sawatari