Murasaki Šikibu: Příběh prince Gendžiho
(přeložil Karel Fiala)

     

Příběh prince Gendžiho je nejznámější japonský román významný i v kontextu světové literatury. V klasickém období Heian (794 až 1185) jej napsala dvorní dáma Murasaki Šikibu (978? až 1025?). V opisech kolovalo dílo po částech asi od r. 1005, dokončeno bylo v mezidobí 1015 až 1020. Román má 54 kapitol a vystupuje v něm téměř 400 postav, z toho 30 hlavních, součástí prozaického textu je také téměř 800 básní. Děj románu se odvíjí po dobu sedmdesáti let.
Dílo bylo vytvořeno v duchu dobového estetického ideálu "vytříbené krásy" (mijabi) a pod vlivem převládajícího životního pocitu "tklivosti" (aware). V rámci žánru monogatari ("vyprávění o lidech a věcech") patří Příběh prince Gendžiho mezi smyšlená vyprávění (cukuri monogatari). Zdá se však, že autorka Murasaki Šikibu byla víve inspirována poezií waka (tanka) než předchozími monogatari.
Možným předobrazem prince Gendžiho mohla být postava legendárního dvořana, duchaplného básníka a svůdce Ariwary no Narihiry. Murasaki v díle vytvořila postavu "zářícího" dvořana, který jí byl v představách po mnoho let společníkem postupně jako krásný chlapec, dychtivý mládenec, náruživý milovník a stále skeptičtější zralý muž. Jako sudička mu dala do vínku nejen šarm a umělecké nadání, ale i nevýhodné postavení císařova levobočka. Chvíle na výsluní vystřídá hořkost vyhnanství, lásku komplikuje flirt, přátelství ohrožuje ješitnost.
Hlavní hrdina umírá ve 41. kapitole, příběh však pokračuje líčením osudů Gendžiho vnuka Nióa a domnělého syna Kaorua. I když je doložené, že román vznikal po částech, jeho celistvost je dána právě perspektivou "za hrob", v níž Murasaki Šikibu spřádá osudy dalších postav, přesouvá místo děje za brány paláce do šalebné divoké krajiny v Udži a posouvá příběh výrazně ke spirituální dimenzi. Domyšlením příběhu až za hranice Gendžiho života jako by se autorka ztotožnila v buddhistickou vírou v řetězec příčin a následků i s šintoistickou představou neuspokojené, dál hledající duše.
Vypravěčka věděla, že její současníci považují monogatari jen za "ženskou" zábavu, proto se snažila pozvednout prestiž tohoto žánru a uplatnila své rozsáhlé znalosti čínských pramenů, domácích monogatari, deníků (nikki) i čínské a japonské poezie.
Zdroj: Švarcová, Z. Japonská literatura 712--1868, Praha: Karolinum 2005

Murasaki Šikibu. Příběh prince Gendžiho, 1.–4. díl. Přeložil Karel Fiala. Praha a Litomyšl: Paseka 2002 až 2008
ISBN 80-7185-452-2 (1. svazek)
ISBN 80-7185-709-2 (2. svazek)
ISBN 978-80-7185-820-1 (3. svazek)
ISBN 978-80-7185-885-0 (4. svazek)
ISBN 80-7185-460-3 (soubor)

Zpět na hlavní stránku Příběhu prince Gendžiho