Pinie, bambus a javory  

Macu (Pinus spp., borovice, pinie)
Kdybychom si měli vybrat snad nejtypičtější obraz japonské poezie, bylo by to bezesporu šumění piniových jehliček ve větru. Na tomto obrazu je založena jedna z nejkrásnějších her nó, Macukaze (Vítr v piniích). Úcta k borovici má v Japonsku kořeny v dávné šintoistické víře, že tento strom je jedním z míst, na něž se snášejí bohové (joriširo). Mimoto je symbolem dlouhověkosti a nesmí chybět v novoroční výzdobě, tzv. kadomacu. Neméně významný je motiv borovice mezi třemi vrcholnými náměty kaligrafie a designu vůbec, tzv. šóčikubai (borovice, bambus, slivoň).



Slovo macu (borovice), rovněž umožňuje záměnu s homofoním slovesem macu (čekat, toužit) a patří mezi nejoblíbenější kakekotoba (pivotové slovo) klasických básníků. Stojí za zmínku, že tato homofonie se náhodou vyskytuje i v angličtině: pine (pinie) a to pine (toužit).

1041, VI
Na borovici, jež čeká tě
v mé zahradě, padá sníh –
sníh roztaje, já budu čekat věčně!

Staří Japonci svazovali větvičky pinií jako symbol blízkého lidského vztahu. Např. v básni, kterou napsal princ Arima v hlubokém žalu, když svazoval větve pinií v modlitbě za vlastní bezpečí, se říká:

141, II
Na pobřeží v Iwaširu
přitáh jsem k sobě
a svázal dvě borové snítky –
pokud se nade mnou osud smiluje,
snad je zas uvidím.

Když Naga no Okimaro viděl svázané větve, napsal:

143, II
Kdo ví, zda ten,
co vázal borové větve
na útesu nad mořem v Iwaširu,
se ještě vrátil a znovu je zřel?

144, II
Tak jako čas nerozdělí
spojené větve pinií na srázu v Iwaširu,
mé srdce se nezhostí trpkosti
nad smutnými ději minulých dob.

A o něco později napsal Okimarovi v odpověď Jamanoue no Okura:

145, II  
Co lidé vědí?
Jeho duše se vznáší v blankytu
a dobře ty větévky vidí –
jen kdyby ty pinie mohly povídat!



Take (Bambusa, Phyllostachys, bambus)
Bambusů jsou stovky druhů, od užitkových k okrasným, od odolných severních odrůd čínských horských oblastí až k teplomilným, kterým se daří v přímořských krajích jihovýchodní Asie. Bambus je zároveň pevný a ohebný, roste téměř před očima a je těžko si bez něj představit asijská řemesla, zahrady a interiéry příbytků. Žádná jiná asijská rostlina nemá tak široké praktické použití jako bambus. Už ve vykopávkách z doby Džómon se najdou košíky pletené z bambusu a bambusové hřebínky, z doby Jajoi pletené vrše na ryby a v době Nara a Heian už japonské zahrady zdobí bambusové ploty a dvořané hrají na bambusové flétny šakuhači. Na venkově i u dvora se odedávna jedí bambusové výhonky. Bez bambusových váz, šleháčků atd. je nemyslitelná čajová ceremonie sadó, bez bambusových mečů kendó. Z pevného bambusu madake se dělají luky a šípy (kjúdó). Dokonce i kostra japonského vějíře sensu se dělá z bambusu.

V Manjóšú je bambus především metaforou ohebnosti, svižnosti. Vyskytuje se v podobě oblíbeného polštářového slova najotake, nebo najutake:

217, II
Žínka krásná
jak pestré stráně jeseně,
dívka svižná
jak proutek mladého bambusu… (delší báseň).

Básní, ve kterých bambus vytváří celkové pozadí skladby, jsou celé sbírce jen asi čtyři. Jedna z nich zní:

824, V
V bambusovém háji
lká na zahradě slavík,
smutný, že květy slivoní už padají.

Jako skutečná botanická metafora, která reflektuje lidskou psychiku, se bambus vyskytuje jen jednou:

1349, VII
Bude mi
nepozorovaně přibývat let,
jako mladému bambusu v Óaraki,
zavátému sněhem?

Na bambusu je podle kolínek vidět, jak je starý, a dívka v básni by si přála, aby mohla stárnout stejně klidně, neviděna, daleko od lidských řečí, jako mladý bambus v Óaraki (Divoké stromy).

A naposled krásná báseň od samotného mistra tanky Ótomo na Jakamočiho:　

4291, IXX
我が宿のいささ群竹ふく風の音のかそけきこの夕かも
Waga jado no isasa muretake fuku kaze no oto no kasokeki kono jú kamo

V bambusovém háječku
u mého domu vzdychl
do večerního stmívání
závan větru.

Jakamoči nevnímá bambus okem, ale sluchem. Zvukomalebná slova isasa a kasokeki vyjadřují nejen duši bambusu, šepot jeho listí, ale i stav básníkova srdce.
         


Javory
Japonské javůrky momidži většinou krásně zrudnou, některé roky mají ale jejich listy i různé odstíny mezi červenou a žlutou. Javorů je mnoho druhů, některé na podzim spíš rudnou, jiné zlátnou.

1094
Hora božského saké, Miwa,
se oděla do žlutého listí javorů –
tím zlatem bych si i já chtěl obarvit kimono!

1306
Ten kvítek schovaný
pod listím javorů na horách
jsem zahlédl jen jednou –
o to je mi vzácnější.

1536
V Nabari opadalo hagi,
noc jsem strávila s milým
a teď po ránu cudně skrývám tvář…
Zrudněte, listy javorů!

1796
Žena mi odešla
a skalnaté pobřeží,
kde jsme se vodili za ruce,
osiřelo jak javor bez listí.

3494
Doufám, že spolu  budeme spát,
dokud nezrudne mladé listí javorů
na hoře Komoči – co tomu říkáš?

V této básni je zajímavá slovní hříčka s místním jménem: Komoči znamená doslovně „mít děti“, muž tedy říká: „Doufám, že spolu budeme spát, než spolu budeme mít dítě.“

Zpět na hlavní stránku Manjóšú